Tajný deník Kristiny Palečkové
Moje tajné zápisky ze světa snů a reality

Jsem tak špatná?

10. března 2012 v 18:22 |  Touha po smrti
Ublížila jsem klukovi, který mi pomohl, který by měl dostat, to co chtěl, ale já mu to nemohla dát... Jsem tak zlá, na člověka, který si zaslouží mnohem víc! Ublížila jsem mu! Byl na mně tak hodný, milý, pozorný. Řekla jsem mu, at si o mně nechá jen zdát! At na mně zapomene! Že já ho nemiluju! :( Proč, když to téměř z poloviny není pravda? Jsem blázen! Tamten by si zasloužil pomstu! A pěkně sladkou! Ale copak se na to zmůžu? Raději trestám za svoje chyby nevinné ... :(
 

Rozchod

10. března 2012 v 18:14 |  Sama
Rozešli jsme se, To jak jsem se předtím trápila, za to nestálo, On je kluk, jako každej jinej! Rozchody bolej, ale tenhle nebolel ;) Průběh našeho vztahu bolel! Takže už žádní kluci, bože :) Pomáhej mi... Říkám, vždyt jsou všichni stejní, hajzl, každý v něčem jiném...

Nechci tě!

10. března 2012 v 18:07 |  Strach
Líbíš se mi, jsi dokonalý, nikdy jsi si na nic neztěžoval, uděláš všechno co mi na očích uvidííš :* , není tvoje chyba, že já jsem nerozhodná, neděláš nic špatně, ale kolikrát ti budu opakovat že tě nechci!? a to kvůli mému strachu, z konce a vlastně i začátku!? Nechci kluka, protože se bojím zklamání? Protože se bojím našeho společného setkání? Nebo spíše průběhu? Protože našemu vztahu vždy bude něco chybět? Protože nikdy nic netrvá navždy? ... Všechno je pravda. Zrovna ted jsem tě zklamala, a bolí mě to stejně, tak jako kdyby si zklamal ty mně! Naše setkání mi nahánělo hrůzu. A jak to dopadlo? Zase jenom bolest! Průběh, toho se chci vyhnout :( Vztahy nikdy nejsou ideální ;) A to že mi říkáš, slibuješ, a taky lžeš! Že se mnou chceš být navždycky, a nikdy mě neopustíš, a že se mnou budeš trávit život až do smrti! Je pohádka! Sice krásná pohádka! Ale i kdyby, pořád by mi tam chybělo to slovíčko štastně až do smrti ... Všechno, celej život je jenom jedna a ta samá věc → Bolest!
 


Mrzí mě to

10. března 2012 v 17:50 |  Touha o odpuštění
Mám výčitky svědomí, :( Byl jsi na mně vždycky tak hodný, tvoje řádky jsou kouzelné, tvoje slova jsou tajemná, a tvoje oči, skrývají tajemství, které bych chtěla prokouknout skrz... Ale já si tě nezasloužím! Promin! Já tě nechci! A to proto! Že moje vztahy jsou jenom reálné horory! Přeju ti, aby jsi našel holku, pro kterou bys skládal písničky a vážila si toho! :) Jsi dokonalý, ale pro mně až moc dokonalý! Nechci aby ses na mně zlobil, ale aby jsi mě pochopil... Nechtěla jsem ti ublížit

Cítím se opuštěná

24. února 2012 v 15:37 |  Sama
Věřím že se navzájem nikdy neopustíme! Nemůžu si být jistá tím, jestli mě pořád miluješ! Ale to, že jsi zrovna nemocný, přece nemůže všechno změnit! Ale i přesto! Prosím zbav mě toho pocitu! Toho pocitu, kterej mě svírá! Pocit prázdnoty ... I když každý děláme chyby, věř mi, že za to jak se někdy chovám, se nenávidím! Hledám vinu! Ale k ničemu nedospěju ... Nevím k čemu to spěje! Zdají se mi fakt hrůzný sny! Nechci je mýt! Jsou o tom jak se znova pohádáme, a já ti řeknu, že už mě štve to jak se chováme, to jak se hádáme kvůli kravinám, to jak nabaluješ jiný holky, uznám to jsem žárlivá mrcha! A taky uznávám že mě to ničí! -ODMLKA- Nechci to už dál protahovat! Nejlepší bude když se rozejdeme! Mý sny, někdy taky předpovídají budoucnost, nebo také zobrazují děsivou skutečnost! A já se bojím! Cítím se tak sama! Chci být vedle tebe! Abych tě mohla políbit! A říct ti že v tuhle chvíli se mnou můžeš dělat co se ti z líbí! ♥ Ty víš že bych pro tebe umřela ♥

Chci být jen sním

18. února 2012 v 17:34 |  Touha po lásce
18.2.2012
Víkend, nechci víkend, i když tak nenávidím školu, jenže co je mi to platný, když ON je nemocnej, na facebooku, už nemáme si co říct, čím mín spolu mluvíme, tím víc ho chci mít u sebe. Chtěla bych aby to bylo všechno jako dřív, aby jsme spolu byli po nocích, aby jsme leželi v mokré trávě, aby jsme seděli na lavičce a povídali si, aby jsme se drželi za ruce, hladili se, něžně se objímali, rozdávali pusinky všude po těle. Chtěla bych být ted jen sním! Když on se mnou též? Proč se trápím? Chci vidět jeho úsměv, chci cítit jeho studené ruce, chci cítit jeho rty na mých, chci cítit jeho objetí. Ptám se? Dělám něco špatně? Že už spolu netrávíme tolik času? Že už nám to neklape? Čím je to? Je chyba ve mně? Nebo tě to se mnou zkrátka už omrzelo? Nemám sílu, se tě zeptat, a víš proč? Není to tím, že bych měla strach. Je to tím, že vždycky oba děláme, že se nic neděje, že se nic nestalo, ale jsem i ráda. Protože kdyby jsme to nedělali, je velká pravděpodobnost, že by jsme se spíš hádali, a to by mě ničilo ještě víc. Ted jen chci aby jsme byli vedle sebe, objali se, a navzájem si pošeptali, "odpust mi!" ...:)